Dvanáctka

Tohle jistě znáte:

Klient: „Tak nám napište ty směrnice. Jak to chce ta NIS2. My tam asi budeme patřit. Další povinnost, kterou si na nás vymysleli. A my na to nemáme čas. Děláme business.“

Konzultant: „Jenže směrnice jsou většinou až na konci. Nejdřív musíte vědět, jaké informace máte, kde jsou, k čemu je používáte a co se stane, když o ně přijdete. Když vám je někdo změní, když utečou ke konkurenci, když prostě nejsou dostupné, když je potřebujete. A také jak je budete chránit. Pak ta opatření musíte implementovat. A pak se píšou směrnice – pro Vás, na Vaše prostředí, v souladu s těmi opatřeními“

Konzultant (pokračuje): „Už jste tohle všechno udělali?“

Klient: „Ne, to nás nezajímá. My chceme hlavně vyřešit tu NIS2. Business je pro nás důležitější.“

Konzultant: „Ale právě o tom NIS2 je. O tom, abyste byli schopní dál dodávat výrobky a služby, které stát považuje za důležité pro své fungování. A protože to, co děláte, do té kategorie spadá, vztahuje se na vás NIS2, respektive nový zákon o kybernetické bezpečnosti.“

Klient: „To nám byl čert dlužen. Možná bychom měli dělat něco jiného. Něco, do čeho se stát a EU nebudou plést.“

Konzultant: „A myslíte si, že když budete dělat něco jiného, co nepatří pod NIS2, tak už nebudete muset řešit kybernetickou bezpečnost?“

…

Podobných rozhovorů je spousta. A často končí k všeobecné spokojenosti, konzultant má objednávku klient bude mít směrnice a temná strana kybernetické síly ničím nerušený klid na práci.

Opravdu to tak chcete?

Co s tím?

Začněte od začátku. Sepište si, jaké informace jsou pro fungování vaší organizace klíčové – ne fotky z vánočního večírku. Zjistěte, kde se vyskytují, kdo s nimi pracuje a jak jsou chráněné.

Prostě se vrhněte na § 12 nového zákona o kybernetické bezpečnosti.

Dvanáctka není papír navíc. Je to základ. Bez něj je všechno ostatní jen šanon bezcenných listů.

29. října 2025 v 14 hodin se Vám pokusíme tento paragrak přiblížit trochu více. Zaregistrovat se můžete zde: